Tvrz Sobín

Také: Hrad Sobín, Tvrz Sovín, Starý zámek.

Hradiště při okraji zalesněného svahu u Vašírova, východně od rynholeckého dvora. Pochází ze 13. století, ale není o něm žádných písemných památek - může být tedy i starší. A.Sedláček jej nazývá "Sobín". Rozsáhlé opevnění - obdélníkové valy a příkopy.

Záznam pro wikipedii byl zpracován z těchto podkladů.

Knihovnický systém Středočeské vědecké knihovny v Kladně: starší záznam

Necelé 2 km jižně od obce Rynholec, na zalesněné vyvýšenině zvané Starý zámek. - Větší opevněná tvrz nebo menší hrádek zde stával patrně až v 15. stol. Jeho trvání nebylo dlouhé, v písemných pramenech není zmiňován.

Založení hradu (okolo r. 1330 za vladyky Dětřicha ze Skuhrova, držitele Rynholce) a jeho napojení na Rynholec není pravděpodobné. Spíše než o strážní tvrz se jedná o samostatnou opevněnou hospodářskou jednotku. Podle místní pověsti vedla ze Sobína podzemní chodba do sousední obce Vašírov k hlásce zvané Sobínek. Historik August Sedláček uvádí, že podle pověsti byl Sobín sídlem loupeživých rytířů, kteří zde měli velkou knihovnu, z níž pochází i stochovský misál (církevní kniha). Sobín původně nazýván Sovín jako protějšek ke tvrzi Holubín (stávala nad stochovským dvorem). -

Dnes pouze pahorek s poměrně rozsáhlým středověkým tvrzištěm (hradištěm) s mohutným obdélníkovitým opevněním s valy, znatelnými ze tří stran, a s příkopy, dnes převážně zanesenými. Západní strana navazuje na pole, z něhož je na lokalitu volný přístup. V blízkosti severního valu dnes zbytky obdélníkové hlásky. Ještě na počátku 20. stol. byly uprostřed tvrziště znatelné základy hlavní budovy o rozměrech 14 x 7,5 m, k severnímu rohu budovy připojena kulatá věž, vedle ní třímetrový vchod. Západně, vedle pozůstatků zbořených sklepů, stávala druhá budova, za jižním příkopem okrouhlá hláska. Nádvoří uzavřeno 1,3 m silnou zdí, za ní 3-4 m vysoký násep. Na severní straně čtvercová hláska. -

Koncem 19. stol. na tvrzišti laicky vykopány kamenné veřeje, bronzový škorpion a mosazný křížek (vše dnes v městském muzeu v Novém Strašecí), odborný archeologický průzkum zde však ještě neproběhl.

Knihovnický systém Středočeské vědecké knihovny v Kladně:

Stával při důležité cestě z Rakovníka do Prahy, na zalesněné terénní hraně jihovýchodně u obce Rynholec, na vyvýšenině zvané Starý zámek. Písemné zprávy se o hradu nedochovaly. Podle archeologických nálezů byla existence tohoto menšího hrádku (nebo opevněné tvrze) omezena na konec 15. až počátek 16. stol. Založení hradu okolo r. 1330 za vladyky Dětřicha ze Skuhrova (držitele Rynholce) a jeho napojení na Rynholec není pravděpodobné. Spíše než o strážní tvrz se jedná o samostatnou opevněnou hospodářskou jednotku.

Podle místní pověsti vedla ze Sobína podzemní chodba do sousední obce Vašírov k hlásce zvané Sobínek. Historik August Sedláček uvádí, že podle pověsti byl Sobín sídlem loupeživých rytířů, kteří zde měli velkou knihovnu, z níž pochází i stochovský misál (církevní kniha). Na nevelkém pomyslném trojúhelníku stávaly blízko hrádku Sobín (též Sovín) ještě stochovská tvrz s hájem Holubínem a tvrz v Lánech s další tvrzí Pustou Dobrou.

Dnes zůstal ze Sobína zachován pouze pahorek s poměrně rozsáhlým středověkým tvrzištěm (hradištěm) o jednodílné dispozici na pravidelném, obdélném půdorysu (70 x 100 m), s mohutným opevněním s valy, znatelnými ze tří stran. Na západní straně bylo následkem novodobé zemědělské činnosti opevnění zcela porušeno. Příkopy jsou dnes převážně zanesené, patrný je snad pouze pozůstatek vyústění příkopu do svahu na severu.

V blízkosti severního valu dodnes patrné zbytky obdélníkové stavby, snad hlásky. Ještě na počátku 20. stol. byly uprostřed tvrziště znatelné základy hlavní budovy (14 x 7,5 m), k severnímu rohu budovy byla připojena kulatá věž, vedle ní třímetrový vchod. Západně, vedle pozůstatků zbořených sklepů, stávala druhá budova, za jižním příkopem okrouhlá hláska. Nádvoří uzavřeno 1,3 m silnou zdí, za ní 3-4 m vysoký násep. Na severní straně snad čtvercová hláska. Od ostatních sídel šlechty se Sobín liší poměrně značným výskytem kamenných konstrukcí, zděných pouze na hlínu bez použití malty. Celková podoba hradu je značně neobvyklá a působí archaickým dojmem. Celkové rozměry se blíží spíše tvrzi.

Pozůstatky Sobína byly evidovány již od konce 19. stol. (např. A. Sedláček), nejstarší nákres je z r. 1904 od F. Velce. Podle F. Velce bylo koncem 19. stol. na tvrzišti vykopáno kamenné ostění, bronzový škorpion a mosazný křížek, vše je údajně dnes v městském muzeu v Novém Strašecí. V 80. l. 20. stol. proběhl na Sobíně povrchový archeologický sběr, nalezeny byly zlomky keramických nádob (15.-16. stol.), mazanice a kachlů (14.-16. stol.), významnější je zlomek komorového kamnového kachle s motivem pětilisté růžice (obdoba kachlů z Týřova nebo Rakovníka). Podrobný archeologický průzkum zde však ještě neproběhl. - Sobín je nejspíše vzácnou ukázkou malého hradu nejnižší kvalitativní úrovně z průběhu 15. stol., v české hradní architektuře představuje nezastupitelnou památku.

F. A. Heber: České hrady, zámky a tvrze, Čtvrtý díl, Střední Čechy

Sobín

Když jsme v Ostrově a Martinicích u Smečna neuspěli, raději se obrátíme k jihu a poputujeme až k městu Nové Strašecí, vzdálenému od Martinic dvě hodinky chůze. Na kopci mezi vesnicemi Rynholec a Vašírov se rozkládají rozvaliny z historického pohledu rovněž zcela neznámé tvrze Sobín. Jsou porostlé mladým jehličnatým lesem a listnatým křovím a pozůstávají pouze ze skrovných základových zdí, z nichž lze usuzovat na velmi malé rozměry tvrze opevněné valem a příkopem. V novější době se tu vícekrát kopalo, rynholecký revírník přitom nalezl štíra zhotoveného z mosazi a připevnil si jej jako ozdobu na svou nedělní hůl. Tvrz prý sloužívala za obydlí mocným čarodějům a bývala v ní drahocenná sbírka knih, z níž stochovský kostel obdržel darem misál ceněný na 200 kop grošů. Tak to alespoň vyprávějí okolní venkované, snící též o nesmírných pokladech, jichž prý tam v zasypaných sklepích leží celé hromady. Kroniky o této zmizelé tvrzi naopak naprosto mlčí.

Bez čísla, Rakovnicko, VII., s. 69, v pozn. 58.

A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého VIII.

U Rynholce ode dvora východně v tu stranu k Vašírovu nachází se tvrziště řečené Sobín aneb na starých zámkách. Jest to pahrbek porostlý lesem, na němž se nacházejí skromné zbytky zdí a náspy s příkopem, kterým se nevelká, u takových tvrzí obyčejná prostora objímá. Podle pověsti bydleli tu kouzelníci majíce tu velkou knihovnu, z níž také pocházel drahocený misál kostelu Stochovskému darovaný. Pod tou strání, kde jest tvrziště, první stavení ve Vašírově se jmenuje Sobínek. O tvrzi té není nám nic známo, neb ty zprávy, které o Sobínu máme, nevtahují se k tomuto místu, nýbrž k Sobínu u Litovic.

F. Velc: Soupis historických památek

Sobín.

Heber, Burgen VII. 69. -- Sedláček, Hrady VIII. 154.

Na pokraji jižního srázu, sklánějícího se do údolí Vašírovského, a východně od poplužního dvora Rynholeckého založeno bylo v obdélníku rozsáhlé hradiště, se tří stran hlubokými příkopy a náspy obehnané; rozloženo jest na čís. parc. 1958/5 a lid zove místo to (ač ne prý dávno) »Starý zámek«. Dříve nazýváno bylo hradiště jen Sobínem, jak i Sedláček jej zove. Samota »Sobín« u Vašírova, která vlastně samotou není, neb těsně souvisí se vsí Vašírovem, katastrem však jako i hradiště do Rynholce náleží, tvořila až do nedávna dvě čís. parc., 8a) a 8b), a podržela po zaniknutí tvrze sama toto jméno.

O tvrzi samotné není nic historického známo. Pověst dí, že zde bylo sídlo lupičské a že tu chována byla vzácná kniha z kostela Stochovského; dále, že se tvrz vlastně původně Sovín jmenovala, jako protějšek ku neznámé jinak tvrzi Holubínu na protějším táhlém návrší, kde se posud rovině nad dvorem Stochovským tak říká.

Celé prostranství porostlé jest travou a křovinami. Zdiva již tu není, ale při bedlivém ohledání lze konstatovati základy hlavní budovy a hradební zeď. Odbélníková budova, 14 x 7.50 m veliká, jejíž severozápadní roh tvořil střed kulaté věže, vedle níž byl třímetrový vchod, stála uprostřed hradiště. Od ní dále k západu nalézá se propadlina 10 x 25 m veliká, ze zbořených sklepů povstalá, nad níž zdvihala se druhá budova. K ochraně jí sloužila okrouhlá hláska, za příkopem jižním založená, jedva nyní v základech svých znatelna. Zmíněné budovy, s velikým nádvořím okolo, uzavřeny byly zdí 1.30 m silnou. Za zdí vykopán byl se tří stran - západní vyjímaje - hluboký příkop, 16 - 18 m široký, za nímž souběžně násep 10 m široký a 3 - 4 m vysoký. Vzdor tomu, že na straně severní jest stráň příkrá a vysoká, zabíhá příkop přece do polovice hradiště, kde na konci jeho stávala jakási věž či hlídka čtvercového půdorysu; k tomu ještě roh severozápadní vykazuje na pokraji srázu kus zdiva s náspem.

Nejméně opevněna byla strana západní, rovina, souvisící ve stejné výši s hradištěm. Zda-li tu snad později terrain při zakládání pole změněn byl, není známo; jen ohradní zeď jest patrna, přerušena jsouc uprostřed vjezdem.

Před léty vykopali zde kamenné veřeje; jeden lesník nalezl zde z bronzu litého škorpióna, a pasák dvojramenný plochý křížek mosazný, nyní v městském muzeu Novostrašeckém uschovaný.

O dvou lípách (Tomáš Bednařík: Pověsti a příběhy z Novostrašecka)

U cesty, která vede od lánského hřbitova k Rynholci, nedaleko místa, kde se říká Na Starém zámku, stojí dvě mohutné lípy. Zjara voní do daleka a v létě skýtají příjemný chládek. Málokdo už ví, proč zde byly vysazeny ...

Tuchlovický vladyka měl dvě hezké a milé dcery - Marii a Martu. Brzy se o ně začali ucházet nápadníci z blízkého i širokého kraje. Marie se rozhodla pro statného rytíře z tvrze Sobína, které stávala na návrší, jemuž se dodnes říká Na Starém zámku. Marta si zvolila rytíře z Holubína, který sídlil ve tvrzi na protější stráni nedaleko Stochova. Otec jim vystrojil společnou svatební hostinu a po skončení několikadenního hodokvasu se mladí manželé konečně odebrali do svých domovů.

Marie však dlouho šťastná nebyla. Brzy zjistila, že jeí muž je prchlivý, panovačný, hrubé povahy, který s potěšením týrá své poddané. Marně mu domlouvala, marně za ně prosila. Jen se jejím prosbám vysmíval, a když se proti němu lidé bouřili, krutě je trestal.

Jinak tomu bylo na Holubíně. martin manžel byl vlídný, ke každému laskavý a Marta s ním byla šťastná. Poddaní jej měli rádi a on často bral v ochranu pronásledované nešťastníky ze sousedního panství. Tím si však znepřátelil svého švagra.

Jednou o žních se stalo, že poddaní z Holubína pracovali na poli, které sousedilo s pozemkem rytíře ze Sobína. Tu se najednou přihnali jeho lidé, všechny je pochytali, obvinili je, že porušili hranice panství a odvlekli je na Sobín, kde je uvrhli do vězení.

Mírný vladyka z Holubína se nad tímto švagrovým činem velice zarmoutil. Požádal Martu, aby se vydala na Sobín a pokusila se záležitost nějak smířlivě vyřešit. Ta se však záhy vrátila se slzami v očích. Švagr ji ani nepustil dovnitř, nedovolil jí promluvit se sestrou a jejímu muži vzkázal, že lidé z Holubína budou ve vězení tak dlouho, dokud se mu nezachce je propustit na svobodu. Marii pak prchlivý rytíř zakázal se s její sestrou stýkat. Přemýšlel tedy vladyka z Holubína dál, jak by své lidi ze Sobína vysvobodil.

Příležitost se mu naskytla za několik dní. Sobínský pán si sezval velkou společnost a chystal se na lov. Jakmile lovci opustili tvrz, přispěchal vladyka z Holubína a vězně osvobodil. Lov se vydařil. Rozjařená společnost se vrátila s bohatým úlovkem. Když se rytíř ze Sobína dozvěděl o osvobození věznů, v návalu zlosti poslal ke švagrovi rychlého posla s výzvou, aby se přichystal na souboj. Jednou provždy si to s ním vyřídí bambitkami. Marně ho přátelé uklidňovali, marně ho Marie prosila, aby od souboje ustoupil. Rytíř toužil jen prohnat švagrovi hlavu kulí.

A tak se nad ránem sešli v místech, kde nyní stojí dvě krásné lípy. Namířili na sebe bambitky a na pokyn sekundanta vystřelili. Oba naráz. Mířili dobře a kule si našly svůj cíl. Rytíř z Holubína padl k zemi s prostřelenou hlavou, jeho švagr ze Sobína s prostřeleným srdcem. Marie a Marta se staly náhle vdovami. Na místě, kde jejich mužové vydechli naposledy, vysadily dvě lipky. Dávno zanikly obě tvrze, jen tráva a křoviny kryjí jejich rozvaliny. Lípy tu však stojí dosud, objímají se větvemi, navzájem se podpírají, a když jsou v květu, omamná vůně se line po celém kraji. Jako by pocestnému, který se v jejich stínu zastaví k odpočinku, chtěly říct, že na světě má vládnout jen láska a přátelství.

Tomáš Durdík: Hrad Sobín

Zaniklý hrad Sobín, zvaný též Starý zámek u Rynholce, náleží mezi nejméně známé památky širšího Rakovnicka.

Přestože zbytky hradu byly známy badatelům zabývajícími se českými hrady od 19. století (Heber 1849, Sedláček 1936), stále o této lokalitě víme velmi málo.

O hradu, situovaném na terénní hraně nad důležitou cestou z Rakovníka do Prahy u Rynholce, respektive Vašírova, se nedochovaly žádné historické zprávy a příliš si nejsme jisti ani jeho jménem. Souvislost se sousedním Rynholcem, jak se ji snažila naznačit novější historická literatura (Anděl/ed./1984, 432). je nejistá a nepříliš pravděpodobná. Ves Rynholec vstupuje do psané historie roku 1330 jako majetek Dětřicha ze Skuhrova a na Stochově. Dále se hovoří pouze o vsi. Až do roku 1437 se po ní psal Oldřich z Rynholce. Jde o jediný doklad užití jména vsi v predikátu. Od roku 1514 se Rynholec stal součástí martinického panství Smečno.

Chybějící výpověď písemných pramenů musí nahradit svědectví podoby stavby samé i archeologického materiálu, který zde byl nalezen. Archaická podoba (viz dále) spolu s již zmíněnou vazbou na dálkovou cestu by na prvý pohled mohla navozovat představu, že by se mohlo jednat o lokalitu značného stáří, která by pak hrála roli jakéhosi opěrného a kontrolního bodu v rámci zajištění zmíněné komunikace a měla by tak nejspíše být zeměpanského původu. Bližší studium však takovou představu vyvrací. Srovnáme-li podobu Sobína se známými nespornými kontrolními objekty, nešťastně často zvanými „horské hrádky“ (Durdík 1999; 2004), pozorujeme nápadné rozdíly jak co se do velikosti, tak stavební podoby a výbavy týče. Kromě toho vyhodnocení několika nevelkých souborů archeologického materiálu, pocházejících jak ze starších nálezů, tak z moderního povrchového průzkumu, poněkud překvapivě ukázalo, že hrad existoval spíše v pokročilém 15. století.

Stavební podoby hradu si jako první podrobněji všiml v rámci Soupisu památek Slánského okresu Ferdinand Velc (1904, 318-319), který též nakreslil jeho nejstarší plánek (obr. 1). Mezi spoluautory po tehdejších okresech zpracovávané umělecké topografie F. Velc vynikal zájmem o terénní reliéfní relikty archeologizovaných památek, které se těšily jeho zájmu a které i velmi dobře dokumentoval. Popsal dochované příkopy a valy, přičemž okrouhlý relikt na valu jižním považoval za pozůstatek věže. V jedné větě sdělil, že zdivo zde již není patrno, ale „při bedlivém ohledání lze konstatovati základy“ („skromné zbytky zdí“ zde koncem 19. století viděl i A. Sedláček /1936, 154/). Vnitřní plochu dle F. Velce uzavírala 1,3m silná hradba. V takto vymezené vnitřní ploše za hlavní objekt považoval budovu o rozměrech 14 x 7,5 m, v jejímž severozápadním nároží byla situována okrouhlá věž, v jejímž sousedství se nacházel v severní zdi prolomený vchod. Západně od této budovy ležící zahloubení o rozměrech 10 x 25 m považoval za „propadlinu“ sklepů další budovy. Výrazný čtverhranný relikt při ukončení severního příkopu pak považoval za „jakousi věž či hlídku“. O tom, zda na západní straně, kde se nedochoval, původně existoval příkop, či nikoliv, neměl informace. Nadhodil však, že zde mohl být terén upraven při úpravách navazujícího pole. Na západní straně zaregistroval pouze obvodovou zeď se vstupem a dalším vybíhajícím zdivem.

Ferdinand Velc též zmínil některé archeologické nálezy. Na hradě byly dle něj vykopány kamenné veřeje, jeden lesník zde nalezl „z bronzu litého škorpióna“ a jeden pasák dvouramenný plochý mosazný křížek, který měl pak být uložen v muzeu v Novém Strašecí.

Areál byl zejména v rámci systematického studia hradů v Přemyslovském loveckém hvozdu v osmdesátých letech 20. století podroben povrchovému průzkumu a geometricky zaměřen, bohužel však bez přímé účasti specialisty. Toto měření (obr. 2) tak ještě vyžaduje určitou revizi a doplnění detailů, které se doposud nepodařilo realizovat.

Nevelký, pravidelný hrad je založen na hraně terasy. Terén na jižní a západní straně tak ležel v téže úrovni jako hradní nádvoří. Bezprostřední okolí je dnes rozryto pozůstatky těžebních činností.

Hrad byl nejspíše jednodílný, a jak již bylo uvedeno, jeho dispozice vykazuje velmi pravidelný obdélný obrys. Na jihu, východě a kupodivu i na východní polovině severní strany nad prudkým svahem ji vymezuje mohutný příkop. Před ním byl vyhozen neméně mohutný val, nepochybně tvořený povětšině výkopkem z příkopu. Nejmohutnější je logicky proti navazující planině na jižní straně (obr. 3). Jeho koruna zde nenese žádný jednoznačně interpretovatelný relikt. Na západní straně vnější opevnění zcela zaniklo nejspíše v souvislosti se zemědělským využíváním přiléhající plochy. Patrný je snad pouze pozůstatek vyústění příkopu do svahu na severu.

Vnitřní plochu vymezuje nad eskarpovou hranou příkopu valovitý pozůstatek obvodového opevnění. Velmi dobře je dochován zejména na jižní straně. Na straně západní však jeho zbytky, které zakreslil ještě Ferdinand Velc, prakticky zcela zanikly.

Vnitřní plocha hradu je v podstatě rovná. Registrujeme na ní tři výrazné reliéfní relikty staveb. Při jihozápadním nároží jde o rozměrný zahloubený objekt s rovným dnem a východně o něj o výrazný reliéfní relikt volně stojící nejspíše dvouprostorové stavby (obr. 4), přičemž existence Velcem zakreslené okrouhlé věže v nároží není zcela jasná. Nejnápadnější jsou dnes výrazné pozůstatky čtverhranné stavby na severu (obr. 5). Tento objekt byl v rámci hradního organismu situován velmi neobvykle tak, že u jeho východní boční strany končí severní rameno příkopu. Všechny zmíněné stavby byly vystavěny z místního kamene bez použití malty.

Podoba hradu je značně neobvyklá, a to z několika úhlů pohledu. Doposud známá vnitřní zástavba se, s výjimkou snad věžovitého objektu na severu, nedostává do kontaktu s obvodovým opevněním. Anomální je též provedení příkopu na severní straně a vztah jeho ukončení k vnitřní zástavbě.

Již zmíněný poněkud archaický dojem, který lze při návštěvě lokality na prvý pohled získat, má zjevně jiné kořeny, než její stáří. Stavební konstrukce zde byly provedeny bez použití malty, tj. v případě zděných na hliněné resp. jílové pojivo. O dalších použitých stavebních technologiích (v úvahu by přicházelo hrázděné zdivo a různé dřevěné konstrukce) prozatím nemáme bez archeologického výzkumu doklady. Nepochybně se jedná o stavbu, která v dobovém kontextu náležela nižší kvalitativní úrovni. Celkové rozměry se blíží spíše tvrzi. Právě tato nižší kvalitativní úroveň hradních staveb 15. století je však díky menší trvanlivosti svých konstrukcí a faktu, že pro její bližší poznání je nezbytný archeologický výzkum, velmi málo probádána. V jejím kontextu je nejspíše Sobín výjimečný přes poškození západní strany dobrým dochováním a čitelností reliéfních reliktů, ostatně typickým pro zaniklé středověké lokality různých typů (vesnice, dvory, tvrze apod.) křídové tabule. Nelze tak zcela vyloučit, že vzhledem k tomu, že celou skupinu podobných staveb známe velmi málo, je výjimečnost jeho podoby pouze zdánlivá a obráží především nedostatečný stav našeho poznání.

Bez archeologického výzkumu je pokus o rekonstrukci podoby Sobína možný pouze hypoteticky, byť hlavní obrysy jsou jasné. Severní stavba mohla být vyšší a mít i věžovitý charakter, zbylé dva hlavní objekty stály volně a minimálně východní byl zděný. Pokud měla skutečně tato východní stavba v nároží okrouhlý věžovitý útvar, je nejspíše možno uvažovat o schodišti, a v důsledku toho o tom, že dosahovala výše nejméně jednoho patra. Relativně rozměrná vnitřní plocha umožňovala nepochybně existenci dalších nejspíše dřevěných staveb, patrně hospodářských. Hlavní obrannou linii představoval zjevně mohutný příkop a val před ním, na němž jistě mohly být v případě potřeby situovány i palné zbraně. Jeho průběh je však zcela přímkový bez jakýchkoliv bašt apod.

Celková podoba nepůsobí dojmem vyloženě vojenského objektu, např. kontrolního bodu na dálkové cestě (pro vznik takovéto stavby v 15. století zde ostatně nebyly ani podmínky). Spíše se mohlo jednat o opevněné sídlo s určitým hospodářským provozem, stojící blízko nejasné kvalitativní hranice mezi hradem a tvrzí, které se nejspíše kvůli nedlouhé době své existence nestihlo projevit v rámci psané historie (odpověď na otázku, zda Sobín skutečně existoval jen krátkou dobu, je v možnostech budoucího archeologického výzkumu).

Sobín, který stále ještě nabízí podstatně více otázek než odpovědí, je tedy nejspíše vzácnou ukázkou malého hradu nejnižší kvalitativní úrovně z průběhu 15. století. V možnostech budoucího výzkumu zůstává detailnější poznání jeho podoby, doby života, eventuálního vývoje a především určení jeho účelu v lokálních, eventuálně širších historických souvislostech. Již dnes však nemůže být sporu o tom, že se jedná o významnou a z pohledu poznání různých kvalitativních úrovní české hradní architektury nezastupitelnou památku.

Literatura

• Anděl, R. (ed.) 1984: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezku III. Severní Čechy. Praha.
• Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha.
• Durdík, T. 2004: K problematice pohraničních tzv. horských hrádků. Archaeologia historica, 29, 343-356.
• Heber, F. A. 1849: Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser VII. Prag.
• Sedláček, A. 1935: Hrady, zámky a tvrze Království českého VIII. 2. vydání. Praha.
• Velc, F. 1904: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu slánském. Praha.

Sobín - tvrz

Mezi Rynholcem a Lány, na rynholeckém katastru, je lesem porostlá vyvýšenina, kde býval uhelný důl Laura a nedaleko něho rynholecký hospodářský dvůr. Východně od dvora, na zalesněném svahu, pod nímž býval močál, stávala tvrz Sobín či Sovín; místo se dosud nazývá Starý zámek nebo Na starém zámku. O tvrzi se však nedochovaly žádné písemné zprávy.

Obec Rynholec, na jejímž katastru je tvrziště, byla založena v první polovině 13. století a první zpráva o ní je z r. 1330. Tehdy patřila vladykovi Dětřichu ze Skuhrova na Stochově, který ji později prodal klášteru Maří Magdalény na Újezdě v Praze a pražským měšťanům Mikuláši Weisovi a Kunrátu Junošovi. R. 1420 zastavil ves císař Zikmund bratrům Petrovi a Ctiborovi z Kačice. R. 1437 ji drželi Oldřich z Rynholce a jeho syn Jan a r. 1457 ji měl v zástavě Ctibor ze Svojkova na Kačici. Poté připadla jako odúmrť králi Vladislavu II., jenž ji nejprve daroval písaři své kanceláře Ambroži Mulfárovi a r. 1514 ji zapsal Hynkovi Bořitovi z Martinic na Smečně a jeho bratrům. Při smečeském panství zůstal Rynholec až do zrušení poddanství.

Přes Rynholec, pod tvrzí Sobínem, vedla cesta z Rakovníka ku Praze. Ve středověku po ní jezdili obchodníci, před bělohorskou bitvou tady táhlo císařské vojsko. I dnes tudy vede silnice Praha - Karlovy Vary – Cheb - Aš. Lze tedy vyslovit domněnku, nebyl-li Sobín strážní tvrzí, zvláště když v sousedním Vašírově u Lán stávala hláska, zvaná Sobínek (odkud prý vedla do tvrze Sobína podzemní chodba), či zda zde nebylo sídlo loupeživých rytířů - kouzelníků, jak podle pověsti uvádí Sedláček, kteří zde měli velkou knihovnu, z níž pochází stochovský misál? Je pozoruhodné, že na nevelkém trojůhelníkovitém území stály vedle tvrze Sobína ještě nedaleká stochovská tvrz s hájem Holubínem a tvrz v Lánech s další tvrzí Pustou Dobrou.

Podle zjištění odborníků měla tvrz Sobín rozsáhlé opevnění a její valy a příkopy tvořily obdélník. Dnes se z nich však již mnoho nezachovalo. Z tvrze zbyl jen pouhý pahorek a příkopy jsou zaneseny.

Durdík, Tomáš 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha.

doplnit výpisky, viz PDF a nákres

Durdík, T. 2004: K problematice pohraničních tzv. horských hrádků.

doplnit výpisky

Václav Vodvářka: Lány a okolí ve světle místních a pomístních jmen

doplnit výpisky

Jan Černý: Sobín aneb Starý zámek u Rynholce

Na osobních stránkách historika Jana Černého naleznete nový komentář včetně fotografií lokality. Pozn: Stránky už nejsou dostupné

Jaromír Doležal: hypotetická podoba tvrze

Architekt Jaromír Doležal zpracovával historickou podobu a rozvoj lánského statku. Podobně zrekonstruoval i hypotetickou podobu tvrze.

• Na starých mapách je les označován Babín, patrně to někde uvádí i V. Vodvářka. Chybným čtením německého ß (ostré S) a nezřetelného rozdílu v zápisu a/o mohl vzniknout název Sobín.
• Babín patřil do lánského katastru. K převedení na Rynholec došlo až okolo Rudofínské doby.

Otázky

• Proč se Sobínu říká Starý zámek? Nabízí se i možná odpověď a souvislost se vznikem "nového" lánského zámku.
• Babín zjistit zdroje a kdy došlo k převodu na Rynholec
• Kde leží protější Holubín?
• Podzemní chodby?
• Význam hradů a jejich obyvatelé?
• Pomohl by důkladný archeologický průzkum lokality a má smysl o něj usilovat?
• Existuje vzácný Stochovský misál?

Citace:

• František Alexandr Heber: České hrady, zámky a tvrze, Čtvrtý díl, Střední Čechy, Argo 2012, s. 406, ISBN 978-80-257-0665-7
• Franz Alexander Heber: Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, nakladatel K.V. Medau, sv. VII. Praha 1849 [1852-3], s. 69
• August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého, Díl osmý - Rakovnicko a Slánsko, 3. vyd. Praha: Argo, 1996, s. 154, ISBN 80-7203-014-0
• Velc Ferdinand: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu slánském, Praha 1904, s. 318-319
• ANDĚL, Rudolf; et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: severní Čechy. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984, s. 432.
• Okolí Prahy západ. 1. vyd. Praha : Olympia, 1990, s. 332
• Šafránek Břevnovský, Josef M.: Soupis hradů, letohrádků, paláců, tvrzí a zámků v Českých zemích. 2. vyd. Díl 5. Praha : Evans, 1996, s. 46
• Bednařík, Tomáš: Historické památky Rakovnicka. 1. vyd. Rakovník : Raport, 1997, s. 94
• Durdík, Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 2000, s. 509
• Durdík, Tomáš: Věstník Muzejního spolku královského města Rakovníka a okresu rakovnického. Hrad Sobín, 2004, roč. 42, s. 17-22
• Bednařík, Tomáš: Pověsti a příběhy z Novostrašecka. Vydalo město Nové Strašecí 2004, s. 126
• Vodvářka, Václav: Lány a okolí ve světle místních a pomístních jmen. Rakovník 2006, s. 34–35. Pověst o dvou lípách byla prvně publikována ve Vlastivědném sborníku školního okresu slánského 17, 1939–1940, s. 36–37
• Blažková Kateřina; Lomecká Jana; Neustupný Zdeněk: Po stopách zaniklých sídel. Katalog k výstavě středověkých nemovitých archeologických památek Rakovnicka. [s.l.] : Muzeum T.G.M. Rakovník, 2008, s. 33-34